Na to, že je autoimunitní onemocnění tak časté, stále není cela běžnou praxí, abychom se snažili optimalizovat naše zdraví s nástroji, které máme k dispozici. Lékařská praxe je bezesporu něčím, co zasluhuje respekt, a proto pojďme společně spolupracovat. Nastavme si intervenci nejen na půdě lékařské, ale taky ve svém životním stylu. Protože, víte co? Ono to má opravdu smysl.
Pokud se potýkáte s autoimunitou, pravděpodobně vám bylo řečeno:
Autoimunit je opravdu velké množství a každá má jinou charakteristiku, mají také ale společné pilíře, které je spojují. Kolem autoimunit je také velké množství výzkumu.
A já bych dnes chtěla dát tyto informace k dispozici. Nejsem lékařka, nehraju si na to, že spasím lidstvo. Mám vzdělání vědecké a hodně informací si díky tomu umím dohledat, udělat si na ně kriticky názor a dát do souvislosti s informacemi, které nám podává klasická medicína.
Kolem sebe mám z nějakého důvodu větší koncentraci lidí s různými typy autoimunit. Ráda bych vypíchla dva příklady z praxe. Přítel, který řeší Ankylózní spondylartritidu (někdy známou jako Bechtěrevovu chorobu) a maminka s Diabetem Mellitem I. typu.
Když jsem chtěla pomoct mamince, napsala jsem bakalářku na téma Role vnějších faktorů prostředí a mikrobiomu na Diabetes Mellitus I. typu. Když jsem chtěla pomoct Michalovi, zahrabala jsem se opět do hromady chytrých knih, studií a s přenesením do praxe máme, za mě, neuvěřitelné výsledky.
Tyto nemoci nevznikají ze dne na den. Mnohem častěji člověk pociťuje symptomy, které nejsou zařazeny jako diagnóza, nejčastěji:
Jelikož se jedná o celosvětovou epidemii, známe některé faktory, které jsou činiteli vlivu:
Mimo jiné například kvůli tomu, že se často už rodí děti s autoimunitou. Desetileté děti mívají problémy se štítnou žlízou nebo revmatoidní artritidou. Jestli toto není alarmujícím signálem, tak už nevím, co dalšího potřebujeme za důkaz.
V současnosti máme spoustu informací, metod a vědeckých poznatků o tom, jak si pomoct, pokud řešíme autoimunitu, nebo pokud chceme řešit její prevenci.
💡 Kdysi platilo, že autoimunita je jednosměrka. Tato věta ale už dávno není pravdou a to je skvělá zpráva!
💡 V posledních 10 letech jsme získali zprávu jinou: Zjistěte a odstraňte základní příčiny zánětu a uzdravte střeva.
Jak už jsem říkala na začátku, přestože se zdá, že autominut je velké množství, ve skutečnosti se jedná o jednu poruchu s bespočtem variací podle geneticky slabého článku daného jedince.
Každé imunitní onemocnění je projevem selhání imunitního systému způsobeného chronickým zánětem. Příklad: existují kazuistiky, kdy problém AO byl způsobem otravou rtutí, což způsobilo projevy únavového syndromu. Častým důvodem může být ale také chronický stres a existují například kazuistiky v rámci roztroušené sklerózy.
Co je u autoimunit stěžejné ja aktivní přístup a jestli vůbec jsme ochotni něco měnit ve svém životním stylu, nebo vlastně ne.
A obojí je v pořádku, pokud je to informované rozhodnutí, za které poté neseme zodpovědnost nejen před sebou, ale před naší rodinou, dětmi či manželem / manželkou. Protože tohle se hodně špatně poslouchá, ale pokud máme informace a nic s tím neuděláme, pak ano, je to trošku sobecké vzhledem k okolí, které se o nás dříve, nebo později bude muset postarat. 🙂
Dneska si představíme několik kroků, které mají prokázané výsledky a přidám k tomu i osobní kazuistiku, která bude obohacena o některé další informace.
Mechanismy jednotlivých druhů autoimunit se mohou trochu lišit, ale obecným mechanismem jsou tyto základní kroky:
Před rokem 2000 si odbrníci mysleli, že autoimunity jsou způsobeny geny a faktory prostředí. Nikdo však nedokázal odpovědět na to, co se musí stát, aby se tyto dva světy střetly a vzniklo autoimunitní reakce.
V roce 2008 publikoval pediatrický gastroenterolog Alessio Fasano, MD studii, která odhalila třetí puzzlík do rovnice. Je tím zvýšená propustnost střev = “děravá střeva.”
💡 V asbtraktu této studie je dobrá zpráva: autoimunitní proces lze zastavit, pokud se vzájemnému působení mezi geny a vnějšími spouštěči předejde obnovením funkčnosti střevní bariéry.
Geny + vnější spouštěče + propustná střeva = autoimunitní oneocnění
→ Zjistit a odstranit vnější spouštěče + vyléčit střeva = stav bez autoimuitní genetické exprese
Například tento článek: Physiological, pathological, and therapeutic implications of zonulin-mediated intestinal barrier modulation: living life on the edge of the wall – A. Fasano
Každý z těchto pilířů je na velmi dlouhé povídání, ale pojďme to dneska ukotvit od základů, ke kterým si nadále můžete dohledat informace, nebo se zapojit do spolupráce s někým, kdo vám přistup ušije na míru.
Nedávno jsem měla další zkušenost u endokrinologa když jsem řešila PCOS: ,,Aha, vy jste změnila životosprávu, takže kolik jste zhubla?” Upřímně, ač chápu základní roli lékaře, v tuhle chvíli jsem se držela židle, abych po něm neskočila.
Tedy na vysvětlenou. Strava je mnohem víc, než jen hmota. Je to informace, kterou posíláme do našeho těla a na základě toho s ní naše tělo pracuje. Ano, záleží na struktuře, minerálech, vitaminech, množství. V rámci autoimunity řešíme ještě další pilíře.
💡 Takže jednou provždy: 60-100% pacientů s autoimunitními potížemi pozná zásadní rozdíl po změně jídelníčku
💡 S každým jídlem doslova v přímém přenosu ovlivníte, jestli se projeví pozitivní nebo negativní geny
Vezmu to velmi krátce. Pokud vás to bude zajímat, můžeme to někdy probrat víc podrobně.
S Michalem jsme po dlouhých bolestivých měsících, kdy nemohl chodit, spát, kolaboval bolestí a každý den bral silné prášky na bolest, aby mohl vůbec nějak fungovat, získali diagnózu Ankylózní spondylartritida.
Na internetu jsou všude ty krásné obrázky, jak se člověk nemůže hýbat, jaký má hrb a jak mu ztuhne páteř v čase v bambusovou tyč.
To rozhodně nebylo něco, kam bychom chtěli v budoucnu dojít. Proto jsme během 1 roku zavedli nové standardy a intervence, které nás dostaly do stavu, že už rok neřešíme ani jeden lék na bolest, nález na magnetické rezonanci je stejný, ne-li se zánětlivé ložisko podstatně zmenšilo.
Aktivní cvičení HIIT, EMOM, silového tréninku, přestože dřív po 2 m popoběhnutí se podlomila noha a bolelo to jako čert.
Pro vrcholového sportovce to je asi něco, jako kdybyste mu usekli obě ruce a nohy.
Tedy chtělo to minimálně rok kontinuální práce, která nás dostala tam, kde jsme anyní buduje ty nejpevnější základy do budoucna.
Není toho málo, ale není toho ani moc ohledně toho, jakou odměnu jsme dostali. A tato doporuční jsou náš nový standard, který pro nás není omezení.
Totiž tyto principy jsou ve výsledku základy zdravého životního stylu. 🙂
Neznám váš příběh a neznám vaši aktuální situaci. Čím si jsem ale jistá je to, že VŽDYCKY jde něco dělat. Vždycky můžeme vylepšit naši prognózu tím, že našemu tělu ulehčíme práci, kterou mu často přidáváme skrz to, jak je moderní a normální žít.
Držím vám palce.