Povím ti příběh, který ti dá odpovědi na otázky, pokud řešíš STRAVU a HUBNUTÍ. Ať už máš zkušenost se slovem KALORIE jakoukoliv, článek ti určite odpoví na tvé nezodpovězené otázky. Jestli chceš otevřít oči, určitě čti dál.
Před několika lety (před téměř osmi, fuha 😀 ) jsem začala řešit vzhled a to, jak vypadám. Víš ale jaký byl ten opravdový důvod?
Na základce jsem několik let zažívala posměchy typu: „Vypadáš jak těhotná. Ošklivka Katka přišla.“ (To v tý době frčelo a já měla rovnátka, no :D). Narážky typu tank a buldozer byly na denním pořádku a byla to ohromná sranda.
Nejlepší na tom všem bylo, že jsem byla vlastně normální holka, která se vůbec nevalila jak tank a milovala sport. Tlustý lidi vypadaj jinak a teď už to vím. Ale tehdy?
Nikdo si se mnou moc nepovídal, protože jedno je většinová parta a pak jsou tady takové ty černé ovce, kde jsem měla čestné místo. Doma to občas bylo taky zajímavé, slýchávala jsem: „Nežer tolik, budeš tlustá.“ Takové ty věci, jak ti to sluší, to se u nás moc nenosilo a pro všechny to byla děsná sranda.
Za pár let, kdy jsem si v sobě vybudovala slušnou SEBENENÁVIST, NÍZKOU SEBEHODNOTU a SEBEVĚDOMÍ jsem dospěla k názoru, že se sebou teda něco musím začít okamžitě dělat. A můj příběh si můžeš celý přečíst třeba tady. O tom to dneska totiž není.
Všechno se vyvíjelo hladce, začala jsem cvičit, zdravě jíst a postava se mi měnila téměř bez většího úsilí. Postupem času se to malinko zvrtlo a nazvala bych to, spíš než vztah k jídlu, obsesí k jídlu.
Jíš magnuma, píšeš ho do tabulek, zjistíš, že ti tam nesedí a u toho si pozoruješ břicho v zrcadle, jestli jsi náhodou nepřibrala.
Blbost co? No já to už vím taky. Ale vlastně takto vypadal můj život v kostce.
Když jsem si šla udělat snídani, neviděla jsem jablko ale 100 kcal a 20 g sacharidů. K obědu jsem si striktně dávala jen věci, které byly započitatelné s velkou přesností.
Takový klasický obídek den za dnem:
100 g kuřecí v páře nebo treska, brokolice a když to byl dobrej den tak teda rejže. Tfuj!
Jedla jsem takový ty šmakouny, nízkotučný sýry, jogurty a ty tfujtajbl nízkotučný tvarohy. Nedala jsem si do kafe ani mlíko, protože tyjo jako zbytečný kalorie navíc, kámo.
Vlastně byla jsem děsně chytrá. Našla jsem si kalorické tabulky tečka cz, zadala si kolik vážím, měřím, jestli jsem žena a kolik je mi let. No a vyskočilo mi číslo třeba 1 600 kcal.
Ale pozor, já jsem chtěla hubnout! No a skončila jsem na 1 200 kcal. Doufám, že už mají alespoň ty algoritmy trochu upravený, protože jinak by asi tabulkám spadl systém nastavování deficitu, kdybych tam nacvakala, co jím dneska.
Postupem času jsem si nedala ani okurku, abych si ji nezvážila a nezapsala do tabulek. Myslím, že ještě chvíli a jedna váha by mi přirostla k nohám a druhá k ruce. Samozřejmě k levé, protože pravá už měla přirostlý kalorický tabulky.
Mohla bych tu vyprávět o tom, jak jsem mamce zakazovala dávat do salátu olej, zahušťovat omáčku a do restaurace jsem nepáchla, co byl rok dlouhý. Pochop, přece nevím, co je v tom dresinku přesně a kolik gramů rýže mám na talíři.
Má tě proklepat a říct ti: „Hej! Jsi normální? Jako fakt chceš takhle žít celý život? Fakt chceš mozek vyměnit za kalorický tabulky?“
A já vím, že spousta slečen bude oponovat IIFYM a různými skvělými směry. Je to tvoje věc, holka, byla jsem tam taky a MyFitnessPal by mi z ruky tenkrát nevytrhl nikdo ani páčidlem.
Díváš-li se na sebe z hlediska zdraví, pochopíš, že není kalorie jako kalorie.
Aneb, co mi tabulky vzaly:
No jasně, kdybych se nepodjídala a nejedla jídlo na počet kalorií, ale na to, jak moc mě zasytí a jak moc to je opravdová potravina, třeba bych si mozek nepopletla.
Ano, pokud jsi dlouhodobě v deficitu a stresu, nebudeš menstruovat a není to sranda. Dobrovolně si ustřiháváš z celkového zdraví a dost pravděpodobně to odnáší i štítná žláza. Btw. není sranda ani navracení cyklu.
Znamená to pro tebe formu restrikce, ať chceš, nebo ne. Pokud bys neměla tělo pomatené, řeklo by ti přesně samo, co a jak máš kdy jíst.
TAK TEDY, OD ČEHO SE MŮŽEŠ ODPÍCHNOUT?
Jediný důvod, kdy chápu kalorické tabulky, je relativní hodnota, od které se dá odpíchnout a určit z toho skladbu jídelníčku a nasměrování na lepší stravovací návyky, ale to je úplně jiný případ. O tom dneska řeč není.
Veškerá sebehodnota, sebevědomí a mozek byly odkázány na čísla v tabulkách, která mají 100 % odchylku a ne úplně malou. Úplně jsem vlastně zapomněla, že tělo nefunguje jako kalkulačka.
Schovávala jsem se za nástroj místo toho, abych za sebe vzala zodpovědnost a naučila se to, co je správné.
Uvědomila jsem si, že kalorie mě nespasí, ale stalo se tomu až tehdy, když jsem si uvědomila, že zdraví začíná pokulhávat. Možná proto jsem potřebovala zdraví jako motivaci k tomu, abych se posunula tam, kde jsem chtěla už dlouho být, ale nemohla jsem se dostat ze začarovaného kruhu.