Ústřižek horské dráhy jménem 2021 + akční kroky k 4 měsíční obnově zdraví

Možná, že když se ohlédneš za sebou, tak se ti v tomto období ukazují ústřižky situací uplynulého roku, který nemusel být úplně easy peasy. Ano, to je správně, život je těžký. Každý ho prožíváme s vlastními problémy, každý je vnímá subjektivně, ale pro každého je těžké něco jiného.

Pokud se ale ohlédneš ještě jednou, třeba na tom všem uvidíš, kolik ses naučila, kam tě život posunul, co můžeš vyprávět za příběhy a jestli je někdo bude chtít poslouchat. Takže ano, život je dar, který jsme dostali k tomu, abychom jej žili.

Koneckonců jaké filmy sleduješ nejraději? Co kdyby hrdina těsně před bojem řekl: ,,Hm, tak já to tady balím, konec filmu.”

Čas od času světlo světa zde na webu zasvětím obdobím života, která si chci uchovat v paměti a 2021 je jedním z nich.

Dovolím si jeden lehce bilancující příběh mého roku 2021, kniha, která byla životem napsána za 365 dní.

V kostce: Pokud bych měla zrekapitulovat tento rok jedním slovním spojením ▶️ HORSKÁ DRÁHA PLNÁ EMOCÍ

A ano, jsem na sebe pyšná. Jsem pyšná na to, čeho je můj organismus schopný. A ne, nevejde se sem úplně všechno, tedy jen pár bodů, které mi evokují 2021.

Od počátku roku jsem věděla, že tento rok bude sranda.

Ze zimního zkouškového skáču šipku rovnou do semestru on-line neškoly, kde potřebné předměty třeba nedopadly a s nimi kredity, které se naháněly, kde se dalo třeba i včetně telefonátů s panem Frantou the profesorem, jestli teda opravdu tyhle předměty tento semestr neproběhnou a co mám teda dělat. ,,No, slečno, Váš nápad je zajímavý, ale to by nejdřív vyhodili mě a pak hned Vás.” 😀

Průběžný přechod přes jaro k bakalářce, kde jsem si chytře zvolila angličtinu, protože výzva je mé druhé jméno a lehký věci umí každej. 😀 Bakalaris tedy s tématem lehce kontroverzním, na kterou jsem si poslechla hejty ještě než jsem vůbec začala. Rozeslala jsem desítky e-mailů, odpovědi se mi buď nevrátily, nebo ve stylu, nemáme zájem. Celý úspěch vygradoval: ,,A kdo si myslíte, že by to četl. To se nehodí ani do populárně naučného časopisu.”

Hledala jsem, až jsem našla, skvělého, leč velmi vytíženého, školitele, který ocenil zájem o téma, které moc lidí neřeší.

Tragikomedie začíná

No, dost keců, vzhůru do díla. Otevřít google translator, postahovat miliony článků, číst celé dny a dát do kupy něco, co nebude plagiát, protože anglické články mají větší shodu obvykle než po překladu do češtiny. 👍

Ano, byla jsem v lehkém pressu po předchozích reakcích na téma, které píšu. Ano, můj školitel neměl o cirkadiánním rytmu, oxidativním stresu, nebo vlivu vitamínu D na diabetes mellitus I. typu valné mínění. zkontroloval mi perfektně část spojenou s mikrobiomem a bezlepkovou dietou a se slovy: ,,Máte to teda krásně napsané a ještě je třeba něco dodělat a doufám, že ty věci, ve kterých se tolik nevyznám máte dobře ozdrojované a jsou tak, jak píšete.” Haha, mám spoustu zkušeností, abych to posoudila.

Kdybych věděla, že “ještě je něco třeba dodělat” znamená dvě noční spolupráce se školitelem a v mezičase zkouška, načež odevzdávám bakalaris 20 minut před deadlinem.. tak bych to dvouměsíční urgování zaslala asi doporučeně holubem osobně.

,,Nebojte se, to zvládneme. Máme spoustu času.” (48 hodin do deadlinu) -> ,,No snad to stihneme” (24 hodin do deadlinu) -> Ze SISu málem infarkt, po odeslání 20 min před ukončením termínu pro státnice tento rok, beru cider a jdu se prodejchat ven, načež mi chodí ještě další úpravy od školitele. Juchůůů, bude to krásná práce určitě. Paráda.

Kateřino, vzchop se

Dalších x zkoušek to go a ty co bych potřebovala, kvůli situaci, bohužel neproběhnou. Díky moc, jdu si zapsat na konci semestru další předměty.

Ještěže škola není full time, ale mám tu čest řešit finanční srance ala netrénujeme, protože roj bacilů si nemůžeme na takto exponovaném místě jako je tělocvična dovolit, že. Tak začala éra nočních, tramtadadá. Plná energie, sil a elánu vzhůru do další etapy.

Měla jsem krásně rozplánované učení, protože na důležitý věci nikdy nechodím nepřipravená. -> Aneb Alberts, kniha, co by mohla zabíjet svou velikostí. Miliony přepisů, hromady papírů everywhere. Státnice se neptaj, že jo.

Aha, Kateřino, ty máš tři dny po státnicích přijímačky, kde se nikdo neptá na to, že se máš naučit komplet fyziologii za 2 dny? Nevadí, to hecnu, kupuju Grada bichli a odkládám, protože v mezičase…

Performance univerzita je fajn závazek, pokud se kopeš do zadku nudou

…roční univerzita performance lifestyle. Ano, závěrečné zkoušky přesně v týdnu státnice a přijímačky. Joujoujou, vytvořte kazuistiku, naučte se na ústní ze skript, co dovedou taky zabíjet 😀 a dáme si testíček na otevřený otázky, těch je jenom 50. No paráda, tak třeba si to stihnu aspoň přečíst…

,,Vybral jsem nejlepší kazuistiku, kterou tady máme: Kateřino, to je jak lékařská zpráva.” Ó děkuji, to jsem psala při pátým kafi toho dne. ,,Tedy vyberu si k sobě skupinu lidí, kteří v kurzu byli nejlepší a mají nejlepší výsledky práce a ty potrápím trochu víc na ústním.” Ne, prosím, já si to přečetla jen jednou někde v mezičase mezi kómatem a spánkem. ,,…tak Kateřina Novotná…” Nojo, to je čest, uvidíš, kolik toho na dnešek umím. ,,Ty studuješ tu molekulární biologii, tak co víš o glutathionu.” -> Milá Kateřina hned začne popisovat molekulu včetně struktury a pro tento účel naprosto nezásadní mechanismy, které v půlce skoro zapomene 😀 😀

Stalo se, jak se stalo… Univerzita absolvována a ne s úplně špatným výsledkem. :))

Zpátky ke školním povinnostem, nebo ty si snad neumíš naplánovat role, copak ti diář nepřetejká?

Jmenuji se Kateřina Novotná a mám ráda imunologii. A tak se učím, protože mi zrovna na tomhle fakt záleží. Ano, že pan profesor imunologie má rád, když lidé učivo umí, to jsme možná poznali i z asertivních mediálních vyjádření na ČT1. Mě ale rád neměl už od pohledu. Rozbrečela bych se i přes kameru nejradši, ale jdeme na to. První otázka vytažená z análu zdejší historie skladu na Viničné 7. ,,Nezlobte se, ale tohle nevím.” Hoř**** vs já 1:0.

Zpátky přečíst znova knihu, poslechnout potřetí přednášky, udělat druhý ruční výpisky, memorovat (ano, memorovat, … to dělám jen v krajních případech)…. S výsledkem: ,,Vy jste se vůbec neučila.” S kamenným úsměvem sděluji, jak jsem se neučila, když tento názor byl zaujmut po 3 minutách zkoušení. Vypínám kameru a jdu si na hlavu pustit na 5 min studenou sprchu.

Ale čas utíká kámo, si nemysli, že se budeš hroutit. Je teprve květen.

No paráda, dodatečně si zapisuji terénní pozorování všech ptáků a brouků světa na celý týden v posledním týdnu, kdy se můžu učit. N-E-S-K-U-T-E-Č-N-Ý. Mám radost, mám hromady času. Imunologie 2:0, státnice hořej, kredity hořej, kurz hoří, peníze hořej, bakalářky školitel v nedohlednu, přijímačky – to co je?, … no a já hořím taky 😀

Co děláš ty, když se věci hroutí a už nemáš žádnou energii navíc?

Já si dávám brutální tréninky ve tmě a zimě v 23 hod večer u své oblíbené lampy na sídlišti. Jediná možnost, jak v tomhle všem usnout: Zničit se fyzicky tak, že nejsem schopná už ani přemýšlet. Efektivní přístup, že?

Obhájeno za jedna zn. udělejte článek do lékařského periodika

Jedu v autobuse sledovat další upršený den ptáky a brouky. Jsem nervózní jak pes v pláštěnce. Tak co bude s tím oponentským posudkem? Má vůbec cenu se na ty státnice učit?

Email zabzučí, nechci to vidět … pomalu rozklikávám… mám zástavu srdeční… No čekala jsem všechno, ale tohle fakt ne. Posudek typu jak velmi kvalitní práce to je, jak tam jsou fenomény, které nejsou ještě moc publikovány a jak by stálo za to některé části publikovat třeba jako cirkadiánní rytmus, oxidativní stres a vitamin D v roli s T1DM.

Takovej ohňostroj jsem v hlavě ještě neměla. Jak jsem se cítila? Jak když zapadneš do hnoje a zasype tě led… Nemůžeš se hnout a jen blbě čumíš.

PS: Terénní cvičení bylo to nejpřínosnější, co jsem na celém studiu zažila, beze srandy.

Super, nějak se to udělá, to už je cílová rovinka…

Kafe už nepočítám, spánek bych ráda počítala, ale není z čeho ani. 😀 Nojo, je to přesně tak… Omezujeme organismus, až nás začne omezovat on sám.

A tak se to stalo, jednoho dne, in the middle of nowhere: ,,Aha, to je divný, já už nemůžu jít, nemám vůbec energii. Musím si tady chvilku sednout. Panejo, já usínám za chůze. Fuuu, takhle se mi hlava snad nikdy netočila, sednu si na kámen. A proč mě brní půlka hlavy a pravá noha? Dobře, to rozdejchám. Budu zvracet? Wau, co se děje….” Procházka, kterou jsem rozdejchávala hodně dlouho. Byla dost velkým znamením, že enough.

Jenže… cesta ještě dlouhá a já MUSÍM. Tak pokračuji, každý den mám v jeden okamžik pocit, že budu mít mrtvici, bojím se usnout, bojím se být kdekoliv sama, bojím se vyjít ven, abych někde nezkolabovala. Soustředím se v těchto chvílích jen na sebe a na svůj dech, snažím se nemít strach, ale strašně se o sebe paradoxně bojím.

Jednoho dne …

Týden po procházce v lese sedíme na gauči a: ,,Káťo, není ti trochu špatně?” No, trochu jo. ,,A mám zavolat sanitku?” ,,No, já nevím, tak možná jo, mám pocit, že se mi blbě dýchá.”

Tramtadadá, odjela jsem si na neurologii, dostala jsem zobání, hodně jsem se prospala a s verdiktem úzkosti a barevných pilulek jsem jela zase domů.

Blíží se imunologie č. 3 … Úzkosti koriguju už týden dopředu 😀 Den zkoušky můžu koukat maximálně na přátele, jinak volám zas záchranku. 30 minut před vystoupením 1 tableta na uklidnění -> Hm, to bude ale vystoupení… Zapínám kameru a… za 5 minut s verdiktem, že to neumím, vypínám kameru. No, jak se cítím? Ať mi prdel políbí, když se mu to nelíbí, vůbec to nestojí za ty stavy, který kolem toho byly z kdejaké autority, která při vší úctě… 😀

Vezmeme to po horské dráze přímočaře po rypáčku k zemi

Obhájená bakalářka ✅

Zkoušky netuším, jak tam naskákaly, asi hodně víry 😀 ✅

Státnice? No pojďme se na ně podívat…

Státnice numero uno

Od malička nezklamala, od malička úspěchy bez zklamání… ,,To je jasný, že to dáš, vždyť kdo jinej než ty.” Tak radši se naučím ještě biochemický atlas nazpaměť, ať je to jistotka i s metodikou.

Den D se blíží a já mám pocit, že umím. Celkem s klidným svědomím, že dneska to všechno, co se od ledna děje, bude zase kousek blíž ke zdárnému konci a konečně…. Vydechnu.

Abych to vzala rychle… ,,První otázka u státnic za jedna, to bylo výborné, bez chybičky. Druhá otázka teda tam ale mám pocit, že jsou věci, které byste měla umět a nejste si v nich jistá, kvůli Vám, abyste nemusela dostat za tři, tak si to půjdete v září zopakovat.” No to je skvělý, já myslela, že vydechnu, ale teda teď to vypadá, že spíš zdechnu. 😀

Na skvěle oslaveném neúspěchu v rámci zamluvené oslavné večeře se vracím opět se ciderem v ruce přes Václavák, kde nahlas promlouvám k Bohu, že co jsem ti Bože udělala tak strašnýho, že mně tenhle rok drásáš nervy.

Se skvěle nastaveným mindsetem se vracím k další sérii učebnic, které jsou na dvoudenní přípravu pro přijímačky naprosto skvělou volbou. Polovina času na učení pročuměná do zdi s myšlenkami: ,,3 měsíce se učíš na státnice a výhodí tě… Co si chceš jako za dva dny dokázat?”

Přijímačky horem pádem

,,Pojďte si tady sednout, ukažte nám milion papírů a ničeho se nebojte.” Jo, to už jsem slyšela na státnicích. Ani nevím, jak, spatlala jsem otázku jedním dlouhým monologem, přesně dělala, že vím oč jde a během 15 minut jsem byla přijatá. No skvělý, upsala jsem se na druhý kolo za dva roky v podobě zakončení magistra, už teď skáču radostí.

V mezičase jsem si střihla závěrečky na performance univerzitě a psychicky, fyzicky i emočně vyždímaná, nechápu, jak jsem se to dokázala naučit s kapacitou mozku překonanou už v únoru.

Krásné léto v učebnicích vystřídalo… krásné léto v učebnicích. Učila jsem se všude – doma, v práci, v metru, v buse, ve vlaku, v posteli… na hajzlu. FURT.

Dva týdny do státnic číslo dva

,,Kateřino, mohla byste to pro nás udělat a vzít asi tak tisíc dvanáctek nočních i denních? Já vím, že máte státnice, ale tady je klid, můžete se tady učit.” No jasně, takovej klídek jsem ještě nezažila. Nejvíc exponované místo, co jsem si mohla vybrat právě tento měsíc. Tísíc problémů k řešení, anglicky jsem mluvila víc než česky… ale ano, učilo se mi parádně.

A víš co? Bylo by skvělý třeba čtyři dny před státnicemi se přestěhovat! No jasně, ještě, že mě to napadlo! Odskočím si mezi noční a denní a šup, jdem stěhovat bejvák.

Kruhy už dávno nemám jen pod očima, ale až na zádech. Skvělý, přestěhováno, tak a teď se v tom největším bordelu pojďme zafokusovat třeba na genetiku, nebo molekuláru, nebo víš co? Hoď si mezi ten největší bordel biochemii a uč se tam třeba Krebsák, nebo glykolýzu, kdybys chtěla…

Takže poslední šance, je ti to jasný

V září jsem vyklepaná přišla o dvě hodiny dřív na státnice. Dveře se otevřely, málem jsem omdlela ještě před vstupem s nejčernějšími myšlenkami, že jestli jsem to neuměla v červnu, tak dneska teda nevím, ani jak se jmenuji.

,,Tady se posaďte. Můžete se u toho občerstvit nebo napít.” H-A-H-A … Moje schopnost jíst se obnoví nejdřív pozítří, ale děkuji. Pět otázek na různá témata… ,,Ano, to je správně a …” a ano… pojďme se konečně poďoubat v otázkách typu -> Když letí racek na Jižní polokouli pod úhlem 37,5 stupňů, jak rychle proletí Boeing nad Chodovem v 12:21 hodin a jakou u toho bude mít chameleon ve třetím patře bytové jednotky v Chomutově barvu.

Neskutečně milí zkoušející mě poděkovali, šli se poradit, zavolali mě zpátky, pak mě zase vyhodili ven, že budou ještě přemýšlet.. a pak jsem se s konečným verdiktem dozvěděla, že mi bylo přilepšeno a že můžu jít slavit.

Ano, šla jsem to oslavit… spánkem.

Tramtadadá happy end, užij si týden volna a jdeme do školy.

Od září do ledna se dá stihnout velký kus práce na sobě

Ano, často jsem dělala ústupky v roli zdraví v roce 2021. Ano, dělala jsem je vědomě, věděla jsem, co je v sázce a co to bude obnášet, abych dala všechno do pořádku, tedy zacvakly všechny povinnosti v této jedné roli jménem škola a vzdělání a vzhůru do optimalizace vlastního organismu, kterému jsem velmi vděčná, jak to ustál.

Ano, jsem velmi moc vděčná, protože ne, nemusel se mnou mít tolik trpělivosti a mohl do toho kdykoliv hodit vidle. Místo toho jsem dostala jen varovné upozornění.

Tedy od září do ledna se mi podařilo:

• Optimalizovat stravovací návyky
• Vrátit se k otužování
• Opustit noční směny
• Spát 8 hodin denně
• Opět trénovat s periodickou progresí – rozumně a tak, aby mě to bavilo
• Opět zefektivnit a zapracovat na time managementu
• Začít se starat o sebe a svůj čas se sebou
• Optimalizovat opět menstruační cyklus
• Redukovat PMS
• Zformovat svou postavu
• Zbavit se úzkostí
• Navrátit si energii
• Vyléčit akné
• Zase se usmívat na svět
• Nastavit sama sobě holistický protokol k návratu energie a zdraví

Co bys udělala, kdyby ses nebála

To jsem si řekla před rozhodnutími, které jsem udělala a počítala jsem s důsledkem, který to sebou nese. A ne Molekulára není nejtěžší obor na světě, na druhou stranu, úplně easy to taky není.

Za 4 měsíce se dá udělat neskutečné množství práce. A já už v lednu věděla, že přesně takto to bude.

Někdo v takovém nastavení ale žije roky a nevrací svému tělu tolik, kolik mu bere.

A neznamená to, že jsem se odstěhovala na Havaj a všední život vynechala… Optimalizovat své zdraví lze v běžném režimu.

Tedy jedno obrovské díky sama sobě, protože škola a vzdělání je jen koníček, je to jen jedna role mého života a v tomto článku je prezentována jako jedna ucelená jednotka: nikde zde ale nezazněly další role typu osobní vztahy v životě, nepříjemné diagnózy nejbližších, finanční situace, práce s klientkami a práce na projektech, byznys a mnoho dalšího.

Škola je hezkej koníček, ale všichni tady tak nějak (obzvlášť ve vědě) tušíme, že to není spása. Miluju vzdělání, ale stejně tak další role ve svém životě, které nepočkají. 🙂

Tak pravou nohou a plnou parou do 2022!

– Káťa